Nový dědický titul - dědická smlouva

 

Nový institut, který zavedl zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „ObčZ“), se nazývá dědická smlouva. Přibyl tak další z právních titulů, jak nabýt dědictví. Předchozí úprava rozeznávala způsoby dva, a sice dědění ze závěti a dědění ze zákona. V současnosti máme tedy o jeden dědický titul navíc, kterým je dědická smlouva, ta má dokonce přednost před ostatními důvody při vypořádání dědictví což plyne také z ustanovení §1476 ObčZ. V následujících řádcích Vás seznámím s povinnostmi souvisejícími s tímto institutem, vhodností jeho využití a odlišností od dědění z titulu závěti.

 

Znovuzrození dědické smlouvy

České právo používalo institut dědické smlouvy (tehdy nazvaný „smlouva dědičná“) již v době rakouského císařství v obecném zákoníku občanském (ABGB), avšak tato smlouva se vztahovala pouze na manžely. Nová rozsáhlá a zásadní rekodifikace soukromého práva projevující se v současném občanském zákoníku se tedy k tomuto dědickému titulu vrací, upravuje jej šířeji a dává zůstaviteli i dědici větší prostor k uplatnění jejich smluvní svobody, ačkoli základní principy tohoto institutu věrně kopírují historickou rakouskou úpravu.

 

Náležitosti nového institutu

Základními předpoklady dědické smlouvy, které ObčZ ve svých ustanoveních zakotvuje, jsou její písemnost, nezastupitelnost stran, dohoda stran, zákonná způsobilost stran a forma veřejné listiny. Nesplnění těchto náležitostí může znamenat jak změnu dědické smlouvy na jiný právní důvod dědění, tak i neplatnost a zánik této smlouvy. Koneckonců se přece jen jedná o smlouvu.

 

Písemnost a forma

Uzavření dědické smlouvy (mezi zůstavitelem a budoucím dědicem) musí proběhnout v písemné podobě, ta navíc musí mít i formu veřejné listiny. Tou je listina vydaná orgánem veřejné moci, pro účel dědické smlouvy bude příslušným orgánem notář, který má v této souvislosti také povinnost dle notářského řádu k zápisu tohoto právního jednání do Evidence právních jednání pro případ smrti. Takto může být následně existence dědické smlouvy v případě smrti zůstavitele dohledána.

          Pokud by smluvní strany opomenuly formu veřejné listiny, stala by se z této dědické smlouvy „pouze“ závěť. A jelikož má dědická smlouva aplikační přednost před ostatními právními důvody (před závětí i zákonem), tuto přednost by „degradací“ na závěť ztratila. To je významné zejména pro případ, že by byla, po nevědomě neplatném uzavření dědické smlouvy (například pro zmiňované nedodržení formy veřejné listiny), uzavřena závěť. Tato nová závěť by totiž rušila závěť starou (domnělou dědickou smlouvu) v rozsahu, ve kterém by se závěti kryly.

          Stejně tak, je potřeba pohlídat zákonnou povinnost formy veřejné listiny dědické smlouvy, abychom si mohli být jisti, že tato bude mít přednost před jakoukoli dříve či později uzavřenou závětí. Výjimka z tohoto pravidla nastává, pouze pokud by s následně uzavřenou závětí souhlasil dotčený dědic z dědické smlouvy a tento svůj souhlas učinil také formou veřejné listiny. V tomto případě by následně závěť rušila povinnosti vyplývající z dědické smlouvy.

 

Dohoda stran

Dalším významným prvkem, který odlišuje dědickou smlouvu zejména od závěti, je její dvoustrannost. Závěť je právním jednáním jednostranným, jelikož vzniká pouze z vůle zůstavitelovy, bez ohledu na vůli strany, které zůstavitel hodlá odkazovat. Naproti tomu, aby platně vznikla smlouva dědická, je zapotřebí dohody a souhlasu obou smluvních stran (stejně jako u kterékoli jiné smlouvy); toto jednání je tedy dvoustranné, protože obsahuje jak nabídku zůstavitele, tak akceptaci odkazované strany. V tomto ohledu poskytuje dědická smlouva více právní jistoty pro obě strany. Nutné je podotknout, že přijetí dědické smlouvy druhou stranou neznamená znemožnění následného odmítnutí dědictví v případě zůstavitelovy smrti.(1) Dvoustrannost dědické smlouvy se dotýká pouze její platnosti a vzniku (popřípadě změny, pro kterou by bylo rovněž třeba formy veřejné listiny).

 

Nezastupitelnost a způsobilost stran

Další požadavek klade občanský zákoník na osobní jednání smluvních stran. Tím se myslí uzavření či změna dědické smlouvy. Nebude tedy možné pověřit někoho sjednáním takové smlouvy za nás, například na základě plné moci, ale bude třeba naše osobní účast na jejím sjednání a na samotném podpisu.

          Co se týče způsobilosti, mluví občanský zákoník o požadavku zletilosti, která je absolutním předpokladem pro platnost dědické smlouvy. K otázce zletilosti však nesmíme opomenout, že dědickou smlouvu může tedy uzavřít i osoba mladší osmnácti let, avšak starší než šestnácti let, které byla přiznána svéprávnost rozhodnutím soudu, nebo uzavřela manželství (osoba se tak stává zletilou z pohledu práva). K tomuto dále přistupuje požadavek plné svéprávnosti zůstavitele. Pokud by takovou smlouvu uzavíral nebo měnil zůstavitel, který není plně svéprávný, bylo by třeba navíc i souhlasu jeho opatrovníka s tímto úkonem.

 

Úprava podmínek, nakládání s majetkem, otázka manželství

Nová úprava dědické smlouvy také připouští vázanost této smlouvy na splnění podmínek dědicem, upravuje otázku nakládání s majetkem zůstavitele ještě před jeho smrtí a také řeší trvání či zrušení dědické smlouvy při rozvodu nebo prohlášení manželství za neplatné.

 

Odkládací a rozvazovací podmínky

Základním požadavkem je vůbec možnost takovéto podmínky, nemůžeme tedy po dědici chtít, aby pro nabytí dědictví z titulu dědické smlouvy musel například „snést modré z nebe.“ Podmínky, na které může zůstavitel vázat přechod vlastnictví k pozůstalosti, jsou odkládací a rozvazovací. Z významu je zřejmé, že podmínka odkládací je taková, která váže nabytí pozůstalosti na nastání určitých následků (až dědic vystuduje školu). Vedle toho podmínka rozvazovací očekává pominutí již nastalých následků (až se dědic zbaví dluhů). To dává zůstaviteli větší jistotu v dědice, který musí pro nabytí dědictví něco vykonat.

 

Nakládání s majetkem

Co by zůstavitel určitě neměl opomenout při vytváření dědické smlouvy je fakt, že takovou smlouvu lze platně uzavřít jen v rozsahu ¾ majetku. Zbylá čtvrtina musí být uvolněna pro další projev zůstavitelovy vůle (darování, pořízení závěti, nechání na pospas zákonnému dědění, ...). Tento projev vůle ohledně zbylé čtvrtiny může ovšem také směřovat ke stejnému nabyvateli (jako z dědické smlouvy), musí se tak ale stát již jiným právním důvodem (například zmiňovanou závětí). Nesmíme přitom však zapomenout na fakt, že i při platné dědické smlouvě stále mohou existovat nepominutelní dědicové, kterým se musí dostát jejich zákonného podílu v první řadě.(2)

          Zůstavitel také může za svého života nakládat se svým majetkem podle libosti, avšak pokud by takové nakládání znamenalo neslučitelnost s účelem dědické smlouvy, mohl by se dědic dovolat neplatnosti takových jednání. V tomto případě je zákonem chráněn dědic tak, aby bylo zamezeno dědickým smlouvám „na oko“, které kvůli dalšímu jednání zůstavitele s jeho majetkem (učiněné po uzavření dědické smlouvy) budou vůči němu neúčinné.

 

Rozvod a neplatnost manželství

Důležité je také upozornit, že dědická smlouva, která vznikne mezi manžely (nejčastěji se bude jednat o smlouvu, kterou se manželé povolávají za dědice navzájem), není pevně vázána na manželství. Pokud je tedy manželství platné a následně rozvedené, dědická smlouva existuje dál a je stále přednostním titulem k vypořádání dědictví. I tato smlouva je způsobilá zrušení, nicméně zrušení nesmí směřovat k tomu, kdo rozvrat manželství nezapříčinil a s rozvodem nesouhlasil. Zákon tak chrání ty osoby, které měly zájem na tom, aby manželství trvalo a nijak se na jeho rozvratu nepodílely. Jinak se ovšem chová dědická smlouva při vyslovení neplatnosti manželství (soudem), na takové manželství se totiž hledí jakoby nikdy nevzniklo, tudíž dědická smlouva pozbude platnosti a existence. Na závěr je třeba podotknout, že i snoubenci mohou uzavřít mezi sebou dědickou smlouvu, jako by byli již manželé, ale účinnost této smlouvy bude odložena až do okamžiku vzniku manželství.

 

Následek uzavření dědické smlouvy

Závěrem je potřeba zdůraznit, že samotným uzavřením smlouvy nedochází k převodu práv a povinností k předmětu pozůstalosti, konkrétně k dědictví. Ke změně v osobě vlastníka dochází až přechodem, který se váže na skutečnost smrti zůstavitele. Můžeme si tuto situaci zjednodušeně představit jako nabytí práv a povinností s odkládací podmínkou smrti druhé smluvní strany.

 


 

Proč uzavřít dědickou smlouvu?

1. Z výše uvedeného vyplývá, že praktický dopad tohoto institutu tkví především v právní jistotě na straně potencionálního dědice, který uzavřením dědické smlouvy v podobě notářského zápisu, který je dále evidován v příslušném rejstříku, již nadále nemůže nakládat s majetkem způsobem, který by byl v rozporu s účelem dědické smlouvy. Stejně tak s ohledem na smluvní povahu tohoto institutu nelze ani prostřednictvím nové dědické smlouvy s jiným potencionálním dědicem zneplatnit či jinak „přebít“ tu předešlou.

 

2. Smlouva může být bezúplatná stejně jako úplatná. Úplatností se rozumí nejen finanční ohodnocení, ale také naturální plnění. Příkladem takového plnění je např. závazek péče potencionálního dědice o zůstavitele. V kontextu bodu 1. tak vznikne právní jistota i v tom smyslu, že potencionální dědic uzavře dědickou smlouvu a dle toho platí zůstaviteli důchod, či se o něj stará a má jistotu, že pokud se bude chovat v souladu se smlouvou, bude dědicem. Příjem, který takto z důchodu dle dědické smlouvy zůstaviteli může plynout, je zároveň motivací zůstavitele uzavřít spíše dědickou smlouvu než sepisovat „pouhou“ závěť. V případě závěti si takto jistý být nemůže, protože je závěť jednostranným právním jednání, které může být také jednostranně bez vědomosti budoucího dědice měněno.

 

3. Jedná se transparentní způsob, kterým se strany dopředu seznámí s předmětem dědictví stejně jako s jejich povinnostmi. Omezí se tak pravděpodobně spory, vzniklé ze situace, kdy se rozsah svého dědictví k celkové pozůstalosti dozví jednotliví dědicové až v rámci dědického řízení, kdy již s rozsahem není možné disponovat a možností na straně dědiců je pouze dědictví přijmout či odmítnout.

 

Na co si dát u uzavírání dědické smlouvy pozor?

Pokud má zůstavitel vůli se mnou uzavřít dědickou smlouvu, je (v návaznosti na výše uvedené) vhodné, abych se přesvědčil, že zůstavitel dědickou smlouvu ohledně stejného předmětu neuzavřel již dříve. V tom případě by samozřejmě hrozilo dovolání se původního potencionálního dědice neplatnosti smlouvy. Tomu můžeme tedy zamezit žádostí o sdělení notáře, že v Evidenci právních jednání pro případ smrti není u zůstavitele žádná taková překážející okolnost.

 

NOZ § 1582 - § 1593 (dědická smlouva); § 1494 a násl. (závěť)

 

1) VALENTÍK, Šimon. Novinka v dědictví - dědická smlouva [online]. 2013, [cit. 2013-07-09]. Dostupné z: http://www.novy-obcansky-zakonik.cz/text-novinka-v-dedictvi-dedicka-smlouva/

2) (ibid.)

 

Zpracoval: Mgr. Martin Kostrhoun, advokátní koncipient
 
   

 

ADVOKÁTNÍ KANCELÁŘ

+420 774 922 784
sekretariat@akpondikasova.eu
zti645w

INSOLVENČNÍ KANCELÁŘ

+420 774 722 776
insolvence@akpondikasova.eu
76tyeai

ADRESA

Advokátní kancelář:
Mgr. Sofie Pondikasová
Vrchlického sad 1893/3
​602 00 Brno-střed

MÁTE DOTAZ?

V případě jakýchkoliv dotazů nás neváhejte kontaktovat.

Napište nám